Ztráta výhody splátek



V případě potřeby finančních prostředků, které převyšují možnosti vlastních zdrojů, přistupují subjekty většinou k uzavření Smlouvy o půjčce či Smlouvě o úvěru, přičemž na základě těchto jsou těmto subjektům poskytnuty finanční prostředky. Potencionální dlužník vždy vyhledává nejvýhodnější smluvní podmínky (např. výše úroků, sankce, zajištění, atd.), naopak věřitelovým hlavním cílem je najít takové dlužníka, u něhož je pravděpodobnost návratnosti poskytnuté finanční částky v konkrétní době co nejvyšší.

Jednou z nejčastějších forem uhrazení poskytnuté částky, jejímž uhrazením dochází k zániku závazku, je plnění ve splátkách. Věřitel a dlužník si mohou ve smlouvě dohodnout tzv. ztrátu výhody splátek. Tyto formulace se mohou objevit i v jiných dokumentech, např. v exekutorských či notářských zápisech se svolením k vykonatelnosti.
 
Není však ztráta výhody splátek jako ztráta výhody splátek. Podle (nejen) posledního vývoje judikatury je potřeba rozlišovat tyto termíny, velmi často používané ve výše specifikovaných smlouvách, jedná se o: „pod ztrátou výhody splátek“ a „nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého dluhu“. Ačkoliv se zdá, že významově jsou tyto formulace zcela totožné, není tomu tak.
 
Při použití formulace „nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého dluhu“ se opravdu stává celý dluh splatným nezaplacením jedné ze splátek bez dalšího. Věřitel není povinen dlužníka dále jakýmkoliv způsobem upomínat o zaplacení a může požadovat po dlužníku zaplacení celého zbytku dlužné částky, včetně případného příslušenství a smluvních pokut.
 
Při použití formulace „pod ztrátou výhody splátek“ se celý dluh splatným bez dalšího nestává. Věřitel, pokud chce docílit splatnosti celého dluhu, je povinen vyzvat dlužníka k zaplacení celého zbytku dluhu, popř. podat žalobu na plnění, a to vše nejpozději do splatnosti nejbližší další splátky. Pokud tak věřitel neučiní, nestává se celý zbytek dluhu automaticky splatným ze zákona, ale dlužníkovi zůstává výhoda splátek i nadále, resp. až do dalšího případného prodlení se zaplacením další splátky, kdy má věřitel možnost podstoupit tuto anabázi znovu.

Tomuto výše uvedenému nazírání na tuto problematiku odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudek NS ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1630/2005; ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 237/2006; ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 5331/2007 nebo ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4750/2007) i komentářová literatura.
 
Mgr. Jakub Krč,
advokátní koncipient

NAHORU        ZPĚT