Zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s ručením omezeným a její likvidaci


 
§ 68 odst. 8 ObchZSpolečníci nebo příslušný orgán společnosti mohou zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Dnem účinnosti tohoto rozhodnutí končí funkce likvidátora a likvidátor je povinen předat všechny doklady o průběhu likvidace statutárnímu orgánu společnosti. V případě, že likvidátora jmenoval soud (§ 71 odst. 3 poslední věta, odst. 4 a 7), rozhoduje o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace na návrh společníků či příslušného orgánu společnosti soud. Soud nezruší rozhodnutí o zrušení společnosti, jestliže by tím došlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob.“

Zákonné ustanovení § 68 odst. 8 ObchZ je promítnutím jedné ze základních zásad soukromého práva do obchodního zákoníku, a to zásady autonomie vůle subjektu, která umožňuje subjektu, resp. obchodní společnosti v situacích, kdy společnost již byla na základě svobodného rozhodnutí zrušena a vstoupila do likvidace a byl jmenován likvidátor, aby mohla, resp. její společníci či příslušný orgán mohli zrušit své dřívější rozhodnutí o zrušení společnosti a svém vstupu do likvidace. Pojem „rozhodnutí o zrušení společnosti“ zákon používá nejenom ve vztahu ke zrušení společnosti soudem, leč rovněž i ohledně zrušení společnosti rozhodnutím jejích společníků, resp. příslušného orgánu. Gramatický výklad tedy nevylučuje zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti soudem. Z tohoto pohledu tedy není rozdílu mezi tímto zrušením společnosti rozhodnutím společníků a zrušením společnosti rozhodnutím soudu. Postup podle § 68 odst. 8 ObchZ má vést k tomu, aby byla „odstraněna“, tedy přesněji zrušena právní skutečnost – zrušení společnosti a její likvidace, pročež u obou výše jmenovaných způsobů zrušení je tento cíl shodný. Pro oba způsoby platí, že společnost se po určitou dobu nacházela ve stavu zrušení, resp. v tomto stavu se nachází, v procesu likvidace, a že jsou ve zcela novém časovém okamžiku posuzována zákonem speciálně daná kritéria pro to, aby společnost mohla dále vykonávat předmět své činnosti, podnikání, aby došlo ke zrušení jejího zrušení s likvidací. Třetí věta § 68 odst. 8 ObchZ stanoví, že v případě, že likvidátora jmenoval soud, rozhoduje o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace na návrh společníků či příslušného orgánu společnosti soud. V tomto případě musejí společníci či příslušný orgán společnosti projevit svou vůli právně relevantním způsobem (podat návrh na zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace) s tím, že konečné rozhodnutí ohledně zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace je dáno soudu. Z procesního hlediska nelze chápat rozhodnutí soudu o zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti jako přezkum původního rozhodnutí, jenž by byl nepřípustný pro překážku řízení spočívající ve věci rozhodnuté, leč jako rozhodování soudu ve zcela novém řízení se všemi jeho podmínkami a s nutností zkoumat zcela nové skutečnosti. Ostatně ani předmět řízení není shodný, když původním řízením bylo rozhodováno o zrušení společnosti, zatímco novým řízením by bylo rozhodováno o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti. Tato možnost je časově limitována započetím s rozdělováním likvidačního zůstatku, dále je třeba zkoumat, zda již zanikl důvod, pro který soud obchodní společnost zrušil, a dále jsou-li splněny i další podmínky pro zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, tj. zda by takovým rozhodnutím nedošlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob. Zaniknou-li skutečnosti, které odůvodňují zrušení společnosti s likvidací soudem, není důvodu za situace, že společníci takové společnosti, resp. její orgán požaduje „oživení“ společnosti, tedy zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti bez likvidace, takovému návrhu za splnění zákonných podmínek nevyhovět. [1]
 
 
Konkrétní případ:

Jedinému společníku společnosti s ručením omezeným zanikla v důsledku vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu tohoto společníka jeho účast v této společnosti. V důsledku zániku účasti jediného společníka pak společnost nabyla svůj vlastní obchodní podíl. Soud tuto společnost zrušil a nařídil likvidaci z důvodu, že společnost nepostupovala v souladu s § 113 odst. 5 a 6 obch. zák a nenaložila s uvolněným obchodním podílem.Jak lze v tomto případě dosáhnout zrušenírozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací a společnost „oživit“?

Aby mohl být soudu podán návrh na zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací, musí být nejprve odstraněn důvod, pro který byla společnost zrušena. V tomto konkrétním případě bude nutné naložit s uvolněným obchodním podílem a tento obchodní podíl převést. Jak to ale udělat, když společnost nemá žádné společníky a současná právní úprava zakazuje v ustanovení § 120 odst. 2 obch. zák. obchodním společnostem vykonávat práva společníka, nabude-li společnost v souladu se zákonem vlastní obchodní podíl? Vodítko k řešení poskytl Nejvyšší soud, když v odůvodnění rozhodnutí ze dne 31. října 2006, sp. zn. 29 Odo 850/2006 , řešil otázku zásadního právního významu, a to „…zda může společnost jako jediný společník v působnosti valné hromady poté, co na ni přešel obchodní podíl jejího jediného společníka v důsledku vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti, po právní moci usnesení o nařízení exekuce, platně rozhodnout o převodu obchodního podílu podle § 113 odst. 5 obch. zák. “ V tomto rozhodnutí dospěl k názoru, že přijetí rozhodnutí o prodeji uvolněného obchodního podílu zákon společnosti jako vlastníku uvolněného 100% obchodního podílu ukládá. Senát Nejvyššího soudu 29 Odo při výkladu ustanovení § 148 odst. 2 obch. zák. ve vazbě na ustanovení § 63 a § 65 zákona č. 120/2001 Sb. a § 320a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu, uvedl, že uvedený postup společnosti v takové situaci logicky vyplývá z toho, jakým způsobem má být naloženo s obchodním podílem k uspokojení věřitelů jediného společníka. Zároveň také uvedl, že tato ustanovení jsou ve vztahu speciality k ustanovení § 120 odst. 2 obch. zák. Společnost s ručením omezeným, na kterou přešel po vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu obchodní podíl jediného společníka, tedy může rozhodnout o převodu tohoto obchodního podílu podle § 113 odst. 5 obch. zák.

Co se týče převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným zrušené s likvidací, tak tento obchodní podíl lze převádět až do okamžiku zániku společnosti, tj. až do okamžiku výmazu společnosti z obchodního rejstříku (viz. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2001 sp. zn. 7 Cmo 591/2000).

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že dokud není společnost vymazána z obchodního rejstříku, může společnost převést uvolněný obchodní podíl smlouvou o převodu obchodního podílu, tím odstranit právní důvod, pro který byla společnost soudem zrušena a za splnění dalších zákonem požadovaných podmínek (tj. pokud ještě nebylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku a takovým rozhodnutím nedojde k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob) podat soudu návrh na zrušenírozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací a dosáhnout tak „oživení společnosti“.
 
Mgr. Lucie Zmijová
 
 


[1] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 7 Cmo 253/2009

NAHORU        ZPĚT