Reorganizace v insolvenčním řízení

 
 
Základní charakteristika předpokladů pro reorganizaci v insolvenčním řízení
 
V současné době platný Insolvenční zákon, zák. č. 182/2006, dále jen IZ, umožňuje řešit úpadek nebo hrozící úpadek konkursem, oddlužením nebo reorganizací. Definici úpadku nastavuje zákon poměrně přísně, když v ustanovení § 3 definuje úpadek jako stav, kdy má dlužník více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). V úpadku se nachází rovněž právnická osoba nebo podnikatel pokud jsou předluženi. O předlužení jde tehdy, pokud má dlužník více věřitelů a souhrn všech jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Insolvenční zákon zavedl rovněž nový pojem tzv. hrozící úpadek, což je stav, kdy lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
 
Pro podnikatelské subjekty je oddlužení uzavřeno (oddlužení je možné jen u nepodnikatelů) a tudíž pro podnikatele přichází v úvahu při úpadku či hrozícím úpadku jen konkurs a reorganizace.
 
Konkurs je v současné době standardním způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku nicméně do právního řádu ČR byla insolvenčním zákonem začleněna rovněž reorganizace jejíž charakteristika a paragrafové vymezení je inspirováno americkou úpravou úpadkového práva a rovněž pak německou a rakouskou úpravou.
 
Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek toho dlužníka, který je podnikatelem tak, aby zůstal zachován provoz podniku podnikatele, případně části jeho podniku. Zákon vymezuje reorganizaci jako zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřením k ozdravení hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů.
 
Jak již vyplývá ze samotné definice, jedná se o postup, který zákonodárce neurčil jako jediný možný či konečný, ale slovem „ zpravidla“ popsal pravděpodobný průběh reorganizace vedoucí k naplnění cíle insolvenčního řízení vymezeného v ustanovení § 1 IZ. Přestože reorganizace je přístupná všem podnikatelům s výjimkami uvedenými v § 316 odst. 3 IZ je do jisté míry obtížněji přístupná pro menší podnikatele. Zákon rozděluje reorganizaci na standardní a zkrácenou. Standardní reorganizace je určená pro podnikatele, jejichž obrat za poslední účetní období dosáhl částky alespoň 100 000 Kč nebo daný podnikatel zaměstnává nejméně 100 zaměstnanců. Pro všechny ostatní podnikatele je určena pouze zkrácená reorganizace.
 
Absolutním základem reorganizace je shoda věřitelů dlužníka o tom, že reorganizace je pro věřitele nejlepším řešením při realizaci jejich pohledávek. Kdy budou tedy věřitelé volit mezi konkursem a reorganizací?
 
Konkurs je likvidační forma řešení úpadku, jejichž cílem je rozprodat majetek dlužníka respektive jeho majetkovou podstatu a následně poměrným způsobem uspokojit věřitele. Zde je potřeba si povšimnout úlohy zajištěného věřitele (věřitel, který má zástavní právo, zajišťovací převod k majetku dlužníka apod. ). Takovýto věřitel při zpeněžení zajištěného majetku obdrží zcela rozhodující část výnosu tohoto zpeněžení, kdy od výnosu zpeněžení se odečítá maximálně částka 5 % z výtěžku zpeněžení ( prodeje) na na náklady spojené se zpeněžením ( prodejem) a maximálně 4 % na zprávu daného majetku. Je zřejmé, že takovýto věřitel bude mít primární zájem na co nejrychlejším prodeji veškerého majetku v rámci konkursního řízení tak, aby se k hodnotě cca. 90 % z výnosu zajištěného majetku dostal co nejdříve, a to plně v souladu se zásadou „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“. Co může takovéhoto věřitele motivovat k tomu, aby souhlasil s realizací insolvenčního řízení formou reorganizace, která je výrazně zdlouhavější a vyžaduje vyšší angažovanost věřitele, tedy i vyšší náklady věřitele v rámci řízení než u konkursu ? Pomineme-li nepodstatné motivy jako např. odpovědný vztah věřitele k zaměstnanosti dlužníka, případně jiné neekonomické, případě neziskové motivy, musíme logicky dospět k závěru, že jedinou podstatnou formou motivace věřitele je v tomto případě vysoká pravděpodobnost většího výnosu z jeho pohledávky, která bude realizovaná právě formou reorganizace než formou konkursu.
 
Reorganizace jako forma řešení úpadku bude tedy zpravidla zvolena pouze tehdy, pokud hodnota dlužníkova podniku jako celku, bude vyšší, než hodnota součtu všech jednotlivých částí podniku. Pokud hodnota dlužníkova podniku jako celku je nižší nebo stejná, než  hodnota součtu všech částí podniku (souhrnu všech nemovitostí, strojového a jiného vybavení a hodnoty pohledávek podniku), je výrazně efektivnější pro věřitele realizovat insolvenční řízení formou konkursu. Podnik může mít hodnotu jako celku vyšší např. tehdy, pokud má cena výstupu (produktu) daného podniku  vysokou přidanou hodnotou závislou na know-how podniku, které je spojeno s jeho zaměstnanci, což je něco co by se při prodeji jednotlivých částí podniku ztratilo, rozpadlo a nebylo obnovitelné. 
 
Je nutno rovněž říci, že i v rámci konkurzu lze provozovat podnik a tento následně prodat, ale takovýto provoz podniku nerealizuje podnikatel svým jménem, ale jménem svým a na svou odpovědnost insolvenční správce a angažovanost věřitelů je při sestavování záměru dalšího provozu podniku v rámci konkurzu výrazně nižšší, než je tomu v případě provozu podniku v rámci reorganizace.
 
Pokud podnikatel, kterému hrozí úpadek, případně již je v úpadku, zvažuje jakou formou řešit svůj úpadek, zda konkursem či reorganizací, pak je na něm, aby dokázal své věřitele přesvědčit o tom, že hodnota jeho podniku je vyšší, než hodnota součtu jeho částí a že výnos pro věřitele bude vyšší bude li postupováno dle ustanovení zákona o reorganizaci než pokud by byl úpadek řešen konkurzem, nejtěžší pak bude patrně přesvědčit výše uvedené zajištěné věřitele, jejichž pozice je v konkursu natolik dobrá, že jsou málokdy motivováni k tomu, aby souhlasili s reorganizací. Jejich souhlas s reorganizací je však velmi důležitý.
 
Je potřeba se nastínit jakým způsobem probíhá insolvenční řízení v ČR. Dlužník nebo jeden z jeho věřitelů, případně více věřitelů podají insolvenční návrh, následuje zkoumání zda se dlužník nachází v úpadku či nikoliv a pak rozhodne soudu tak, že vysloví či nevysloví úpadek dlužníka. Toto rozhodnutí soudu může být spojeno rozhodnutím o tom, jakým způsobem bude úpadek řešen, např. zmíněným konkursem či reorganizací.  Insolvenční zákon umožňuje, aby dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek sám na sebe podal návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí, kterým soud vyslovuje, že dlužník je v úpadku. V případě, že podal návrh insolvenční věřitel či dlužník pro úpadek ( nikoliv hrozící úpadek) může být podán návrh na reorganizaci do 10 dnů před první schůzi věřitelů tedy již po rozhodnutí o úpadku. Návrh, aby byl úpadek řešen reorganizací je oprávněn podat v daném případě dlužník nebo věřitel, který byl již přihlášen se svou pohledávkou do insolvenčního řízení. Návrh na povolení reorganizace musí schválit schůze věřitelů. Schůze věřitelů schválí návrh na povolení reorganizace jedině tehdy, pokud pro tento návrh bude hlasovat jedna polovina všech přítomných zajištěných věřitelů( viz výše) a alespoň polovina všech přítomných nezajištěných věřitelů,  případně 90 % věřitelů počítáno podle výše pohledávek. Pokud tato většina věřitelů odhlasuje, že způsobem řešení úpadku bude reorganizace, vysloví soud za splnění dalších podmínek jejichž výčet a charakteristika jsou mimo rámec tohoto článku, že reorganizaci povolí. Poté, co je reorganizace povolena nastupuje příprava reorganizačního plánu, která může trvat až 240 dnů a teprve poté budou věřitelé rozhodovat o tom, zda schválí reorganizační plán, díky jehož postupné realizaci dojde rovněž k uspokojení jejich pohledávek. V kterékoliv fázi se dlužník může dostat do stavu, kdy skrze vnější či vnitřní vlivy nebude moci podnik provozovat, pak se překlápí reorganizace v konkurz. Toto je hrubý popis standardní reorganizace.
 
Zkrácená reorganizace je umožněna podnikatelům, kteří nedosahují obrat za poslední účetní období 100 000 000 Kč a současně  zaměstnávají méně než 100 zaměstnanců. 
 
V tomto případě mohou využít podnikatelé reorganizaci jen tehdy, pokud si připraví reorganizační plán dopředu, nechají jej schválit alespoň polovinou zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek a teprve poté podají insolvenční návrh spojený s reorganizačním plánem a popsaným souhlasem (přijetím) věřitelů. Pokud dlužník nestihne splnit požadované předpoklady včas, může ještě  podat návrh na povolení reorganizace do 15 dnů od rozhodnutí o úpadku. 
 

NAHORU        ZPĚT