Exekuční dražba nemovitosti x insolvence

      
 
            Na základě elektronické dražby byla nabízená nemovitost povinného XY. Nejvyšší nabídku učinil pan ZZ. Od okamžiku zveřejnění učiněné nejvyšší nabídky počala běžet lhůta 24 hodin k podání námitek., poté mělo být vydáno exekutorem usnesení o příklepu. V průběhu této lhůty bylo zahájeno insolvenční řízení na povinného XY. Exekutor provádějící tuto exekuci odmítl udělit příklep s odkazem na ustanovení § 109 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ) ,kdy v případě zahájení insolvenčního řízení lze nařídit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, nelze jej však provést.
 
            Je tedy nutno vyložit výše zmíněné zvýrazněné pojmy. Jedná se o jakési dvě fáze:
 
1)      Nařízení exekuce (může probíhat i po zahájení insolvenčního řízení)
             Podle ustanovení § 44 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, nařizuje exekuci soud. Tedy jen soud může určit, který návrh na nařízení exekuce je způsobilý k jejímu provedení. Soud zde zkoumá náležitosti návrhu a také samotný exekuční titul. Dojde-li k závěru, že návrh je bezchybný,  nařídí exekuci. K jejímu provedení pak soud určí exekutora uvedeného v návrhu na exekuci.
 
2)      Provedení exekuce (nemůže probíhat po zahájení insolvenčního řízení)
            K provedení je, jak bylo výše zmíněno, určen exekutor. K účinkům zahájení  insolvenčního řízení, viz výše uvedený odkaz na ust. § 109 IZ, patří tedy zákaz exekutorovi a soudu provádět jakékoliv aktivní úkony, které by směřovaly ke zpeněžení majetku povinného (exekuci nelze provést). V tomto případě tedy exekutor nemohl vydat usnesení o příklepu, přestože došlo k podání nejvyšší nabídky v elektronické dražbě. O tom, že udělení příklepu je úkonem, kterým se provádí exekuce není sporu dle soudní praxe Nejvyššího soudu ČR (usnesení ze dne 14.4.2004, sp. zn. 20 Cdo 2372/2003). Cituji příslušnou část rozhodnutí: ,,Udělení příklepu je jedním z úkonů, z hlediska § 14 odst. 1 písm. e) konkursního zákona směřujících k provedení exekuce. Jestliže odvolací soud rozhodnutí o udělení příklepu potvrdil, resp. jestliže o odvolání proti rozhodnutí o udělení příklepu-vůbec-rozhodl v době, kdy již existovaly účinky konkursu, stalo se tak v důsledku nesprávného výkladu ustanovení § 14 odst. 1 písm. e) konkursního zákona. Lze tedy uzavřít, že dovolání, namítá-li se v něm, že exekuce neměla být provedena, je důvodné“. Nutno poznamenat, že toto rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti zákona č. 321/1991 Sb.,  o konkursu a vyrovnání, a proto se zde uvádí § 14 odst. 1 písm. e) tohoto zákona. Zákon o konkursu a vyrovnání byl zrušen a nahrazen insolvenčním zákonem, který má obsahově totožné ustanovení § 109 odst. 1 písm. c). Tudíž závěr Nejvyššího soudu se bude aplikovat i dnes.
 
            V případě, kdyby vydal exekutor usnesení o příklepu (tedy udělil příklep), tak by jednal v rozporu se zákonem a byl by odpovědný za kárné provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. Takovýto případ se již v minulosti udál a konkrétní exekutor byl potrestán (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 11 KSE 29/2009-117).
 
            Závěrem bych podstatné shrnul.
           Exekuci nařizuje soud, ale provádí ji exekutor.V případě zahájení insolvenčního  řízení je možno soudem exekuci nařídit, ale jakékoli úkony exekutora, zahrnující udělení příklepu, nesmějí být provedeny. V případě, že insolvenční řízení bude následně zastaveno např. z důvodu zamítnutí insolvenčního návrhu, tak se pokračuje v exekučním řízení tam, kde bylo účinkem zahájení insolvenčního řízení zabráněno v jeho provádění.  
 
            Mgr. Radim Kubica a Jaromír Zajíc
 
 
 
.

NAHORU        ZPĚT