Dědictví - jak vyloučit potomka, příp. manžela z dědění

                          

V případě, že má zůstavitel ve svém vlastnictví majetek a nechce, aby tento majetek zdědil některý z jeho potomků, může:
  1. převést majetek ještě za trvání života (např. darováním, prodejem apod.), za trvání života může každý se svým majetkem nakládat dle libosti
  2. potomka vydědit
Vydědění je jednostranný právní úkon zůstavitele, kterým tento projevuje svou vůli, že se jeho potomku nemá dostat jeho dědického podílu, resp. že se mu má dostat méně. Platnost uvedeného právního úkonu je podmíněna tím, že musí vyhovovat jednak obecným náležitostem právních úkonů (§ 34 a n. ObčZ ), jednak náležitostem speciálním, stanoveným pro tento právní úkon. Uvedený projev vůle zůstavitele musí především obsahovat pod sankcí absolutní neplatnosti důvod; výčet těchto důvodů stanovených v ust. § 469a ObčZ je taxativní. Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže:
  1. v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,
  2. o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
  3. byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,
  4. trvale vede nezřízený život.
Z hlediska formálního musí projev vůle zůstavitele splňovat náležitosti závěti. Může být přímo zahrnut do závěti nebo může být obsahem samostatné listiny. Právním důsledkem je – v závislosti na obsahu projevu vůle zůstavitele – buď vyloučení potomka z dědění, nebo omezení jeho dědického podílu. Na uvolněný dědický podíl dědice, který byl platně vyděděn, nastupují ve smyslu § 473 odst. 2 ObčZ jeho potomci. Zůstavitel však může vztáhnout účinky i na potomky vyděděného dědice, aniž by u nich byl dán důvod (§ 469 odst. 2 ObčZ ).

Po smrti zůstavitele pak v první dědické skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich stejným dílem. Tato dědická posloupnost nastává ze zákona a v případě, že zůstavitel chce, aby jeho majetek zdědil někdo jiný, např. pouze jeden z potomků, jiná osoba nebo chce vyloučit z dědictví manžela, musí sepsat závěť. Zůstavitel může svým dědicem učinit závětí v podstatě kohokoli. Avšak v občanském zákoníku § 479 je zakotvena tzv. neopomenutelnost dědiců: „Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků.“ To znamená, že pokud zůstavitel učiní závětním dědicem někoho jiného, ač má své vlastní potomky, tak tito potomci se mohou domáhat neplatnosti závěti v té části, která jim upírá jejich zákonný nárok a pokud tak učiní, musí dostat příslušný dědický podíl bez ohledu na závěť. Pokud však zůstavitel potomky z dědění vyloučí vyděděním, nemohou se tito domáhat ničeho a majetek zdědí v plném rozsahu závětí povolaný dědic.

Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu.

Pokud tedy zůstavitel chce, aby veškerý jeho majetek zdědil pouze jeden z jeho potomků, nejlepším řešením je sepsat závěť, ve kterém povolá dědicem tohoto jednoho potomka a druhého potomka z dědění vyloučí vyděděním.


                                                                                                                                                                                    Mgr. Lucie Zmijová
NAHORU        ZPĚT